Začátek mandolína – (poslední řádek sloky): Ami – Hmi –Emi
EmiMám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu Hmikončí,
Amichvíle, co patřej' jen Hmitěm, co neusí-Eminaj',
toulavejm bláznům, když právě s jarem se Hmiloučí
a Amiza dobrý slovo ti Hmisrdce svý na dlani Emidaj'.
EmiMám rád ty chvíle, kdy holkám ve vočích Hmisvítí
Amislunce, když do korun Hmistromů začlo se Emidrát,
stejně jak v kapičkách rosy na pavoučích Hmisítích,
to Aminajednou chce se mi Hmibrečet a zároveň Emismát.
Ty rána As vůní borový smů-Emily, měly by Azůstat navždycky v Eminás,
ty rána Cs vůní sekaný Hmitrávy, a ohně, co Cprávě Hmipomalu Emizhas'.
Mezihra mandolína – sloka
EmiMám rád ty chvíle, kdy kluci v duchu si Hmiříkaj',
Amijak je to nádherný, Hmiléto před sebou Emimít,
spolu si přejou, ať moc rychle dny neu-Hmitíkaj'
a Amitrápení jsou někde v Hmidálce, a kolem je Emiklid
EmiMám rád ty chvíle, kdy noc už pomalu Hmikončí,
Amichvíle, co patřej' jen Hmitěm co neusí-Eminaj',
toulavejm bláznům, když právě s jarem se Hmiloučí a
Amiza dobrý slovo ti Hmisrdce svý na dlani Emidaj'.
Ty rána As vůní borový smů-Emily, měly by Azůstat navždycky v Eminás,
ty rána Cs vůní sekaný Hmitrávy, a ohně co Cprávě Hmipomalu Ezhas'.