42. Děti z Pirea

Začátek: mandolína

GKaždého jitra z toho Dpřístavu vyplují bárky a lodí do mo-Gří,

a slunce kulaté jak Dmíč s každým úsvitem v dáli se z hlubin vyno-Gří.

Jen děti z Pirea se Dpo břehu loudají moře jim nohy omý-Gvá,

ty modré nedozírné Ddálky je lákají víc nežli země šedi-Gvá.

Co moře Gzpívá pod křídly kormo-Dránů,

o tom se zdává Ck ránu D7všem dětem z Píre-Ga.

Vždyť každý Gmívá svá jedno velké Dpřání,

sní o něm za sví-Ctání D7jak děti z Píre-Ga.

Každého večera se k Dpřístavu, od moře bárky a lodi vraceGjí,

ty čluny připlouvají Ds nákladem ryb, starých lásek a nových naděGjí.

Jen děti z Pírea už Dnejsou tu na břehu, dávno už musely jít Gspát,

a budou do nového Dúsvitu snít o tom všem, o čem snili tolikGrát.

Co moře Gzpívá pod křídly kormo-Dránů,

o tom se zdává Ck ránu D7všem dětem z Píre-Ga .

Vždyť každý Gmívá svá jedno velké Dpřání,

sní o něm za sví-Ctání D7jak děti z Píre-Ga.

Sólo: mandolína celá sloka

Co moře Gzpívá pod křídly kormo-Dránů,

o tom se zdává Ck ránu D7všem dětem z Píre-Ga.

Vždyť každý Gmívá svá jedno velké Dpřání,

sní o něm za sví-Ctání D7jak děti z Píre-Ga .