GJe nás Cvíc než Dloni,
GobyčejCnejch pěDšáků,
Hmichodíme hledat Cvíru svou,
v dlažbě Gukrytou, jsme děti Dulice.
Ráno bývaj' smutný nádraží,
lásky odjížděj' se vdát,
na peróně stojí schoulený,
s dálkou snoubený pěšáci silnice...
R: FMá svou jistou Gpíseň, s Fkošilí kdo spí drátěGnou,
Hmió, lidé, tiše Cpůjdem do starý Gvrby zvolat:
helDlou, jdem dál, helGlou.
Jednou zuje pěšák boty svý na šachovnici světa rád,
vykouří doutník, lehne si do stoky pod širák a bude snít.
O malých dětech na nádraží, co hledaj' mámy a duši svou,
ptáci pod křídly je ukryjou a pak v objetí s nimi odletí.
R: FMá svou jistou Gpíseň, s Fkošilí kdo spí drátěGnou,
Hmió, lidé, tiše Cpůjdem do starý Gvrby zvolat:
helDlou, jdem dál, helGlou.
Půlnoční vítr už vyhrává píseň malých pěšáků,
ulicí smutkem dlážděnou, tichou dálnicí, tichou dálnicí půjdem dál...